Dlouho mi nebylo tak jak je mi teď

Možná za to může podzim..ta chladná noc plná deště která vás táhne do postele s hrnkem teplého kakaa a nutí vás zamýšlet se.. V uších mi hraje sad playlist.. a jsem plná něčeho co se jen těžko popisuje, něco mezi zmateností,smutkem a dohromady to vytváří hrozný guláš.. Ať se teď stane cokoliv už tu nemám nikoho kdo tady pro mě je..teda jasně že mám..jen tak strašně daleko..tak daleko že mi to rve srdce..a vím že za pár měsíců budu já ta kdo se loučí.. vstříc dobrodružství a pěkné lekci života ..

Jenže to teprve bude..

Teď brečím a můžu říct I´m blue for a reason… všechno to teď na mě padá..

Nejradši bych vzala klíče od auta a jela za Henkem a užila si poslední noc a pila víno a kromě za mě i tančila v dešti…

A tak teď nějaké dny budu držet smutek, plánovat cesty pryč, pít litry kafe, užívat si poslední rok tancovaní a opět a zase měnit svůj chlípný život plný přešlapů který mi mnozí závidí .. ono jde jen o to jít si za svými sny..a nejlíp.. žít je.

I´m not lost , I´m exactly know where Iam I just hate it here.