Šedé mokré ulice plné deštníku a lidí co z toho počasí nejsou stejně nadšení jako já.
Mám nutkání něco udělat,napsat něco dobrého,ostříhat se, potetovat se ..já nevím něco
znáte to, když máte krizi..
a tu teď mám..
v hlavě mám pochod myšlenek co chci dostat ven na ehm papír a nejde to, skáče jedna přes druhou takže ani z tohodle nic kloudného nebude.
Jen tak sedím popíjím kafe které mi nedovolí usnout..a ráno zas bude o něco horší..
Přemýšlím jak se asi cití Hanka někde za tím průlivem..a doufám že je naživu..
stejně tak jako doufám že přijdou lepší dny kdy se mi nebude kazit totálně všechno..
kdy kolena zůstanou kde mají a alespoň na chvíli přestane pršet..
že se mi alepoň projendou vyplní něco co si teď přeju..
Stýská se mi po dnech plých Slunce,spánku do odpoledne..stýská se mi potom co bylo včera a předevčírem..
Chci zas na chvíli vědět co chci a kam že se to budu dál ubírat..ikdyž se to mění každým týdnem kdy se střídá zmatenost a ten stav kdy to vím..
a hlavně chci být šťasná,ovládat svůj čas..
chci slyšet jsem tu pro tebe víc jak jindy..
chci toho asi moc..
ale zase nevím co sem komu udělala abych nemohla mít aspoň trošku toho štěstí..
možná že se to obratí nebo budu žít ve smůle dalších deset let,protože sem nepřeposlala nějaké maily..

pomalu mě děsí to jak nevydržím na jendom místě..
jak s každým problémem co přijde kupuju letenky,lístky do pryč..
poznávat nové věci dýchat slaný vzduch a dívat se na oceán a pořádně pročistit u toho hlavu je pro mě nejlepší relaxace a odreágování..není to nejlevnější řešení ..ale dodává mi to sílu , někdy mě to ještě více zmate v tom kdo sem ..

A víc než kdy jindy si pohrávám s myšlenkou že končím s focením..

A za týden končím.. nevím jestli na vždycky ..kdo ví třeba na týden na dva či měsíc..

Otázkou je , jak moc jsem závisla dívat se na svět přes hledáček…

Dlouho mi nebylo tak jak je mi teď

Možná za to může podzim..ta chladná noc plná deště která vás táhne do postele s hrnkem teplého kakaa a nutí vás zamýšlet se.. V uších mi hraje sad playlist.. a jsem plná něčeho co se jen těžko popisuje, něco mezi zmateností,smutkem a dohromady to vytváří hrozný guláš.. Ať se teď stane cokoliv už tu nemám nikoho kdo tady pro mě je..teda jasně že mám..jen tak strašně daleko..tak daleko že mi to rve srdce..a vím že za pár měsíců budu já ta kdo se loučí.. vstříc dobrodružství a pěkné lekci života ..

Jenže to teprve bude..

Teď brečím a můžu říct I´m blue for a reason… všechno to teď na mě padá..

Nejradši bych vzala klíče od auta a jela za Henkem a užila si poslední noc a pila víno a kromě za mě i tančila v dešti…

A tak teď nějaké dny budu držet smutek, plánovat cesty pryč, pít litry kafe, užívat si poslední rok tancovaní a opět a zase měnit svůj chlípný život plný přešlapů který mi mnozí závidí .. ono jde jen o to jít si za svými sny..a nejlíp.. žít je.

I´m not lost , I´m exactly know where Iam I just hate it here.